Tento příběh mamink Katky a jejích dvou krásných holčiček je dlouhý, proto ho uvádíme jen část a zbytek bude v našich příbězích na webu http://www.nedoklubko.cz/
Přeji všem hezký den. Jsem maminka, která prošla s odstupem několika let dvěmi předčasnými porody, tak se s Váma podělím o své zážitky...
První těhotenství jsem zvládala úplně nádherně. Psal se rok 1999 a já si nepřipouštěla, že bych se měla něčeho bát. V začátcích jsem trpěla nevolnostmi, takže jsem místo přibírání hubla, a proto jsem se ani nedivila, že jsem měla pořád malé bříško. Doktora to neznepokojovalo, tak proč bych měla mít obavy já-prvorodička? (o: Zarazilo mě až to, že mi byl odsouván termín, kvůli velikosti dítěte, z původního 4.12. se to přesunulo na 25.11., ale malá se narodila 20.10 a podle nich byla narozena 37-mý týden. I přesto, že jsem maturovala z matematiky za jedna, tak tohle jsem vyřešit nedokázala, takže vlastně nevím, jaký týden porodu uvádět. Jisté je, že v bříšku moc neprospívala a to jsem byla jen jednou 11.-17.10. pro špinění hospitalizována. Po propuštění jsem šla 18.10. ke svému lékaři na kontrolu a byl mi naměřen vyšší tlak (v nemocnici mi ho změřili jen jednou, ale po pozdějším dohledávání jsem měla zapsán v kartě ukázkový tlak 3x denně), a lékař konečně usoudil, že miminko je asi nějaké menší, tak mi bylo doporučeno zajet následující den na Dopplera. Byla jsem v dobré náladě, protože jsem se těšila na další podrobnější zprávy o svém miminku, ale hodně rychle mě nálada přešla. Byly zjištěny nulové průtoky placentou a pupečníkem, malá neprospívala ale bojovala, enormně se zvýšil tlak. Hned jsem měla jít na sál. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že by mi dítě museli převézt do jiné nemocnice, jsem odmítla a nechala se převézt tam, kde na to byli připraveni. Přijetí jsem domlouvala ještě za jízdy telefonem přes svého lékaře... Pak už to šlo ráz na ráz. Celou noc jsem měla vysoký tlak, přišly bolesti pod pravými žebry, bolesti hlavy, zvracení, rozmazané vidění, krev a bílkoviny v moči... Ležela jsem na porodním. Byla jsem nervózní, doufala v zázrak, že tablety i kapáky zaberou, ale těhotenství se muselo ukončit.. Napíchli mi epidurál a poslední slova, které jsem vnímala byly „Maminko, v těchhle případech zachraňujeme první maminku, takže pokud přežijete, s miminkem raději nepočítejte...“ Pak byla dlouho tma.....
Prosila bych o zbytek článku,zajímá mě,děkuji
OdpovědětVymazat