Tento příběh je tak silný, že k němu přidávám jen- važme si každého nového dne....
Dobrý den, chtěla bych vám napsat svůj příběh, který začal před téměř
27,5 lety. Narodila jsem se v roce 1982 ve 24.týdnu těhotenství.Vážila jsem
1kg a měřila 37cm. Mojí mamince tenkrát řekli, že jsem živý potrat a vůbec se
k ní nechovali hezky. Po porodu jsem byla převezena do libereckého centra pro
nedonošence, kde jsem vedla svůj boj o život. První 3 týdny jsem byla na
dýchacím přístroji. Téměř vůbec jsem nějakou dobu nepřibírala a nevypadalo to
se mnou nijak dobře. Nakonec jsem zmobilizovala svoje síly a začala jsem
přibírat a celkově se lepšit, a tak jsem po 2,5 měsících v inkubátoru mohla
jít domů. Lékaři tenkrát nevěděli jestli budu vidět, slyšet a jaká bude moje
prognóza do života, a s tím si mě tenkrát rodiče brali domů. Časem se
ukázalo, že nebudu zcela bez následků. Asi v roce mi byla diagnostikována
Dětská mozková obrna. Naštěstí vidím a slyším, ale mám postižené nohy, takže
se mi
špatně chodí. Prodělala jsem 10 operací a další mě čeká. Ale i přes to jsem
si našla hodného muže a před necelými 3 lety se nám narodila dcerka
Kristýnka. Narodila se v 35. týdnu těhotenství. Vážila 2,32kg a měřila
46.cm. Byla týden v inkubátoru protože měla potíže s dýcháním. Jsme sice
stále sledované na neurologii ale Kristýnka je zcela v porádku a brzy půjde
do školky.
Tímto bych chtěla podpořit všechny rodiče, co se jim narodí předčasně dítě.
I když to ne vždy dopadne bez následků a lékaři vám řeknou že vaše dítě bude
postižené, neznamená to, že dítě nebude šťastné. I my s postižením se
snažíme žít plnohodnotný život, jak jen nám to naše postižení umožňuje..
Chtěla bych velmi poděkovat mým rodičům za jejich péči a lásku a také svému
manželovi za podporu a pomoc. Také velmi děkuji libereckému centru pro
nedonošence,protože jen díky jejich péči a profesionalitě tady jsem.
Barbora Košťálová
27,5 lety. Narodila jsem se v roce 1982 ve 24.týdnu těhotenství.Vážila jsem
1kg a měřila 37cm. Mojí mamince tenkrát řekli, že jsem živý potrat a vůbec se
k ní nechovali hezky. Po porodu jsem byla převezena do libereckého centra pro
nedonošence, kde jsem vedla svůj boj o život. První 3 týdny jsem byla na
dýchacím přístroji. Téměř vůbec jsem nějakou dobu nepřibírala a nevypadalo to
se mnou nijak dobře. Nakonec jsem zmobilizovala svoje síly a začala jsem
přibírat a celkově se lepšit, a tak jsem po 2,5 měsících v inkubátoru mohla
jít domů. Lékaři tenkrát nevěděli jestli budu vidět, slyšet a jaká bude moje
prognóza do života, a s tím si mě tenkrát rodiče brali domů. Časem se
ukázalo, že nebudu zcela bez následků. Asi v roce mi byla diagnostikována
Dětská mozková obrna. Naštěstí vidím a slyším, ale mám postižené nohy, takže
se mi
špatně chodí. Prodělala jsem 10 operací a další mě čeká. Ale i přes to jsem
si našla hodného muže a před necelými 3 lety se nám narodila dcerka
Kristýnka. Narodila se v 35. týdnu těhotenství. Vážila 2,32kg a měřila
46.cm. Byla týden v inkubátoru protože měla potíže s dýcháním. Jsme sice
stále sledované na neurologii ale Kristýnka je zcela v porádku a brzy půjde
do školky.
Tímto bych chtěla podpořit všechny rodiče, co se jim narodí předčasně dítě.
I když to ne vždy dopadne bez následků a lékaři vám řeknou že vaše dítě bude
postižené, neznamená to, že dítě nebude šťastné. I my s postižením se
snažíme žít plnohodnotný život, jak jen nám to naše postižení umožňuje..
Chtěla bych velmi poděkovat mým rodičům za jejich péči a lásku a také svému
manželovi za podporu a pomoc. Také velmi děkuji libereckému centru pro
nedonošence,protože jen díky jejich péči a profesionalitě tady jsem.
Barbora Košťálová
Žádné komentáře:
Okomentovat