čtvrtek 29. dubna 2010

Povídání o vlivu psího a koňského "doteku" pro předčasně narozené děti

Klubu rodičů předčasně narozených dětí pořádá
ve středu 5.5. v 16:30 v MC Radost ve Vyškově  
Povídání o canisterapii a hipoterapii

s Bc. Janou Podrápskou z o.s. Piafa

Přijďte si popovídat…

  • Budeme si povídat o tom, jak mohou zvířata pomáhat a léčit
  • Jak probíhá terapie od miminka až po školáka
  • Kde se s hipoterapií a canisterapií můžeme setkat
  • Chybět nebudou ani praktické rady, informace, doporučení… 
Jako vždy bude samozřejmě prostor také pro výměnu zkušeností, praktických tipů, předávání kontaktů na odborníky, sdílení zážitků…

Další informace: Tel: 774 218 359,  e-mail dana.tvrdochova @seznam.cz

neděle 25. dubna 2010

Předčasný porod a NEDOKLUBKO


úterý 20. dubna 2010

Co chystáme v nejbližších měsících?

< img style = " margin: 0px 10px 10px 0px; Šířka : 282px ; plováku: vlevo , Výška : 400px ; CURSOR : hand " id = " BLOGGER_PHOTO_ID_5462163750699649106 " border = "0" alt = "" src = " https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXnoMOzdc-rLgNMDC1CSIUaX_3LT2cW4d_IkfkGBUAQUhfidX_hv66yylTcT-oZ_KIs9Mu_ax_U38Rul9iqa1OO_UmAdEJp9mesMNQx1g8jLoq3t_KUXv7tJhezzUvE-ASh2z7ROER91o/s400/olomouc . bmp " / >
Na co SE můžete vojenských " doklubáčci i nedoklubáčci těšit :



Ve čtvrtek 22.dubna zahájíme projekt Mam pro mámy iv Olomouci Ostravě.Podívejte Sobe Na letáček můžete pokud přijďte přijmout . Velký dík Patri MC Heřmánek Olomouc především Zuzce Staroštíkové Petre Tenglerové .
Ve dnech 3 az 6.dubna proběhne 3.setkání Evropských rodičovských organizací EFCNI v Bruselu . Za Českou republiku Naše Občanské sdružení SE zůčastní Klára Csirková Lenka Novotná . JE TO velmi důležité setkání, protože proběhne slyšení v Evropském parlamentu prezentace výsledků srovnání Péče v jednotlivých zemích . JE TO vyvrcholení našeho společného dvouletého úsilí rodič , probdělých nocí nad překlady nejrůznějších dokumentů dotazníků ... Moc o sobe Na na těšíme . Znamená , ABY Ze JV problematikou nedonošených Děti začnou vážně zabírat i některé orgány Evropske Unie .
O jednom Ze Setkání Více zde :
< a href = " http://nedoklubko.blogspot.com/search/label/Evropsk % C3% A9 % 20sdru % C5% byla % C3% AD % 20rodi % C4% 8Dovsk % C3% BDch % 20organizac % C3% AD " > http://nedoklubko.blogspot.com/search/label/Evropsk % C3% A9 % 20sdru % C5% bylo % C3% AD % 20rodi % C4% 8Dovsk % C3% BDch % 20organizac % C3% AD

neděle 18. dubna 2010

Láska zašitá do pelíšků

A každý z nás může být pro někoho užitečný, podívejte se jak to dělají v Havlíčkově Brodě, kde s propojily navzájem babičky ze stacionáře, a oddělení intermediární péče v Nemocnici Havlíčkův Brod.
Iniciátorem celé aktivity je MUDr.Magdalena Weberová. Článek můžete najít zde:

NEDONOŠENÁ MIMINKA

Babičky také budou vyrábět dárky pro maminky, v rámci projektu Mámy pro mámy.

čtvrtek 15. dubna 2010

Máme veeelikou radost :-)


protože Vám můžeme ukázat první informační letáčky, které Nedoklubko 8 let od jeho založení vydalo !!
Vydali jsme sice už 5 informačních brožurek pro rodiče, ale na informace o sobě jsem stále zapomínali /neměli peníze, neměli čas...doplňte dle fantazie :-))/
Proto jsem s velkou radostí na záčátku dubna otevřeli balíček, v kterém byly letáčky, které nám náš sponzor pomohl vydat. Naleznet tam všechny kontakty, informaci o projektu Mámy pro mámy, a také jakými cestami rodičům pomáháme.Je tam pro vystřižení také jedna visačka na dáreček /viz foto/ !!
POMOZTE nám prosím letáčky rozšířit po světě, na "svoji" JIP!
Napište si o ně na adresu novotna@nedoklubko.cz, nebo csirkovak@seznam.cz, nebo si je můžete vyzvednout u některé naší spolupracovnice projektu Mámy pro mámy. Poradí Vám Klára, mail je výše, koordinátorka projektu Mámy pro mámy.
Ať letáčky pomáhají, a rodiče nedonošených dětí nezůstávají sami na začátku své cesty! Děkujeme za podporu !

úterý 13. dubna 2010

Příběh Míši a Matyáška , 25.tt

Po osmiletém snažení se o miminko nám po umělém oplodnění zavedli dvě
zdravá vajíčka,ujmula se obě. Ze začátku bylo rozčarování, že čekáme
rovnou dvojčata,ale poté jsme prožívali něco nádherného. Brzy však nastaly
první komplikace v podobě krvácení, které měly na svědomí hematomy na děložní
sliznici. Vždy se naplnily, potom praskly a nastalo krvácení. Na
ultrazvukovém vyšetření ve 12. týdnu bylo ještě vše v pořádku, i 15.10.08 v 15.
týdnu u svého gynekologa MUDr. Klikara bylo také vše O.K.,poslouchali
jsme srdíčka a to bylo moc krásné poslouchání. Jenomže po příchodu domů náš
pejsek ode mě neustále utíkal jako by se mne bál,ale nebrala jsem na to
 zřetel. Po večerní sprše jsem odpočívala a najednou ze mě začala
vytékat čirá tekutina.Po chvíli té vody bylo více a více. Maminka mého
manžela (zdravotní sestra) naléhala, ať jedu okamžitě do nemocnice, že je to plodová voda.
Za pět minut jsme dojeli do nemocnice a tam nám potvrdili,že jedno miminko je bez
vody a že už dlouho žít nebude.Dali mi antibiotika proti případné infekci a
museli jsme čekat, co bude dál. Brečeli jsme, protože jsme věděli, že nám umírá
miminko.Navíc péče u nás v nemocnici nebyla žádná, říkali, že musím odpočívat
a čekat. To jsem dělala pořád. Další tři měsíce pobytu v nemocnici jsme
čekali, jestli to zvládne alespoň to jedno. Navíc se v 17.týdnu začaly
objevovat kontrakce, takže jsem dostávala magnézium v infúzích a zase jsme
museli čekat, jak mi pořád každý den na vizitě říkali. 31.12.08 mě propustili
domů s tím,že musíme pořád čekat:-(. 8.1.09 na kontrole jsem říkala,že mi
asi odchází hlenová zátka, ale bylo mi řečeno,že nález je v normě, a že je to
voda (odtékala mi tři měsíce, takže vím, co ze mě vycházelo!). Další kontrola
11.1.09 ukázala, že mám POKROČILÝ NÁLEZ, tudíž musím na speciální kliniku,
kde se o mě postarají. Byla jsem otevřená na 1,5cm, vlastně jsem začínala
rodit. Kolem třetí hodiny mě dovezli do Prahy na kliniku U Apolináře a tam se začaly
dít věci! Kontrakce se stupňovaly, byly nejdříve po pěti, zanedlouho po dvou minutách.
Navíc jsem začala silně krvácet a na ULT zjistili, že se mi začíná odlučovat
placenta. Rychle na sál uspat a bylo. Po probuzení na JIP jsem se ptala na
Matyáška a řekli mi že má 34cm a 960g. Apgar skóre 5-7-8. V půl druhé
ráno za mnou přijel manžel a byl se podívat na malého. Ukazál mi fotečky,ale
já nebyla schopna ani brečet, jak mě bolelo břicho po císařském řezu. Druhý
den jsem viděla Matyáška a přes obrovské slzy jsem nevěřila,že to může být
můj chlapeček. Ve 25. týdnu neměl vyvinuté plíce, tudíž byl na ventilátoru a
tak celkově mi říkali, že je to 50% na 50%. Druhý chlapeček zemřel. I když
jsme věděli,že to ten druhý nezvládne,tak to hodně bolelo a bolí dodnes.
Přece jen nám umřelo dítě... Další dva měsíce to bylo jednou dobrý, jednou
špatný,ale tým sester a hlavně paní doktorka DOKOUPILOVÁ byli skvělí a
malého nám zachránili. A za to jim budu vděčná po celý život. Teď je malému
už 15 měsíců, má se čile k světu dělá nám jenom radost. Když ho vidím,tak
nemůžu uvěřit,že od začátku až do konce těhotenství bojoval
a nakonec to zvládl. Ještě jednou moc děkujeme paní doktorce Dokoupilové za
péči, kterou dává těmto mrňouskům, a za to jí patří velké, ale opravdu velké
DÍKY! Díky moc... Byla bych ráda, kdyby jste otiskly náš příběh jak v knížce, tak
i na webu. Přejeme všem maminkám nedonošených dětí, ať jsou silné a zvládnou
stres, který kolem toho všeho je. V příloze jsou fotečky po narození  a
doufám, že se budou líbit.  Manželé HORÁKOVI se synem MATYÁŠKEM.

pondělí 12. dubna 2010

Příběh Petra a Natálka 32+4tt

Ve 26.tt jsem začala mít potíže v podobě kontrakcí, tak mě hospitalizovali v liberecké nemocnici a snažili se zabránit infuzemi předčasnému porodu. Po pěti dnech mě propustili domů, že se stav stabilizoval.
Ve 30tt mě na pravidelné kontrole můj gynekolog okamžitě poslal do nemocnice, protože jsem měla zkrácený čípek a začala jsem se otevírat. V nemocnici mi opět nasadili infuze a současně kortikoidy na dozrání plic miminka.Zjistili mi, že mám infekci a bohužel mi na ní antibiotika nezabrala. Večer 28.4.09 (což jsem byla 32+3) mi pan doktor Kraus přišel říct , že se následující den poradí se specialistou  z Prahy, zdali mi mají vyvolat porod nebo dál pokračovat v léčbě. Což by hrozilo možné úmrtí miminka. Už nemusel. V noci přesně ve 3,33h mi praskla plodová  voda a já si to odkráčela na porodní sál. V 9,00 hodin ráno mi píchli epidural a v 11.35 se narodila naše Natálka s porodní váhou 1900gr a 41cm. Natálku nám okamžitě odvezli na neonatologii, kde se o ní po celou dobu staral nejúžasnější pan doktor Jiří Kuchař, kterého jsme ,kdy vůbec mohli potkat,  a společně s ním tým prima sestřiček. V ten den a ještě několik následujících dní jsem měla zvláštní pocity, jako kdybych ani nepřivedla na svět miminko. Současně jsem měla obrovské obavy z každé návštěvy, aby tam Natálka byla a aby se její stav zlepšoval. Byly to dny plné strachu, obav a beznaděje. Strašně moc jsem potřebovala slyšet, že už je vše v pořádku a Natálce nehrozí žádné nebezpečí, což se nestalo, ba naopak.Po třech týdnech v inkubátoru jsem mohla začít se učit s péči o Natálku. Za pár dní přišla ta chvíle, kdy jsme si ji mohli odvézt domů. Manžel přijel s autosedačkou, ale s tou také odjel domů. Natálka chytla infekci, a tak se nám pobyt ještě prodloužil. Bylo to opravdu hodně psychicky náročné a já děkuji manželovi, že to se mnou vše zvládnul na jedničku.
První půl rok doma byl hodně těžký. Měla jsem tak obrovský a nepopsatelný strach o malou, že to tížilo mne samotnou, až jsem měla pocit, že nejsem schopna to bez pomoci zvládnout.  Nakonec mi pomohl manžel, se kterým jsem si promluvila a otevřeně jsem mu řekla o svých pocitech, starostech a bolestech. Pak se mi hodně ulevilo.
První půl rok doma byl hodně těžký. Měla jsem tak obrovský a nepopsatelný strach o malou, že to tížilo mne samotnou, až jsem měla pocit, že nejsem schopna to bez pomoci zvládnout.  Nakonec mi pomohl manžel, se kterým jsem si promluvila a otevřeně jsem mu řekla o svých pocitech, starostech a bolestech. Pak se mi hodně ulevilo.
V tomto období jsme podstoupili s Natálkou různá vyšetření: oční, ušní, ledviny, rehabilitace atd.
Dodnes mám strach a moji blízcí si myslí,že se chovám jako cvok,ale vím, že kdo si to neprožije, nemůže pochopit jaké to je, a proto se snažím neodsuzovat je za to, když mi radí nebo když si myslí, že jsem přehnaně starostlivá. Prostě to přejdu a je mi pak líp.

sobota 10. dubna 2010

Míša a Vojtíšek 26.tt

Na Vojtíška jsme čekali víc jak rok a půl, po různých vyšetřeních a hormonální stimulaci
se stále nedařilo, a tak jsme to jednoduše vzdali. A najednou se stal malý zázrak, který mi potvrdily dvě čárky na těhotenském testu.
Radost byla trošku zakalena tím, že v prvním trimestru mi bylo dle UZV zjištěno, že plod roste rychleji, než plodový obal, a mohlo by dojít k potratu. Paní doktorka mi předepsala léky na udržení těhotenství a nám nezbývalo než doufat.
Naštěstí vše dopadlo dobře a my se mohli těšit na příchod miminka.
Na UZV ve 20.týdnu nám v nemocnici řekli, že čekáme chlapečka (jednoho již doma máme), takže už jsme věděli, že v bříšku je Vojtíšek.

Vše probíhalo bez větších problémů, až do osudného 14.srpna 2007. To mi začala odtékat plodová voda, pomalu, ale jistě. Tehdy jsem však ještě netušila, že jde o plodovou vodu (při prvním porodu mi vodu napíchli), ale po příjezdu do táborské nemocnice to jejich test potvrdil. „Ale to přeci není možné, vždyť jsem teprve v šestém měsíci“, říkala jsem si.
Po potřebném vyšetření a monitoru mi paní doktorka sdělila, že mě musí poslat na vyšší pracoviště a objednala mi záchranku, která mě odvezla do českobudějovické nemocnice. Byl to můj první (a doufám, že poslední) výlet houkající sanitou.
Tam jsem dva dny ležela doslova hlavou dolů, to proto, aby plodová voda tak rychle neodtékala. Infúzí jsem dostávala maturaci, aby našemu chlapečkovi uspíšili dozrávání plic. Následující den bylo jasno, miminko bylo v děloze polohou příčnou, takže půjde na svět císařským řezem. A to už zítra.
Bylo 16.srpna ráno, a mě vyšetřili, udělali UZV, a začala nezbytná příprava na porod. Navštívil mě anesteziolog, aby mi vysvětlil průběh porodu v celkové narkóze, dostala jsem klystýr a pak následovala sprcha. Byla jsem oblečená do „anděla“ a slušivé operační čepičky
a čekala jsem na hodinu H (která to však měla být, jsem netušila). Jediné,
co jsem v chvatu stačila, když pro mě anesteziolog se sestrou přišli, bylo, vytočit manželovo číslo a říct mu „Přijeď, teď mě vezou na sál“.
A on přijel, a trpělivě čekal, aby byl první, kdo stačil letmo vidět a zachytit první snímek našeho syna, když kolem něho projížděl v převozním inkubátoru.
Vojtíšek se narodil s porodní váhou 1140 gramů a délkou 38cm.
Když mi pak na JIPce ukazoval fotky našeho Vojtíška, přišel mi takový normální, jen
se spoustou hadiček kolem.. Poprvé jsem ho viděla až dva dny po porodu, a najednou
to na mě dolehlo. Do této doby jsem si nic nepřipouštěla, všechno mi přišlo tak nějak jako sen, ze kterého se vzbudím a bude to. Přede mnou ale najednou ležel maličkatý bezbranný drobeček, kolem něho hadičky, přístroje, a na jeho hlavičce, která byla bezmála velká jako tenisový míček maličká čepička.. Začali mi téct slzy. "Vítám Tě tady, můj broučku, já jsem Tvoje máma"...byť jsem to šeptala tišeji než tiše, pevně věřím, že to náš bojovník v tom inkubátoru slyšel..:) A tak začalo naše neviditelné spojenectví na život a zase na život.. Odmítla jsem si totiž připustit, že by to neměl zvládnout.
Nosila jsem mu svoje mléko, začala klokanit, což bylo něco naprosto dokonalého. Zážitek, který mi hodně dal. I když někdy musel být napojen na dýchací masce, pořád cítit jeho teplo na svých prsou, to bylo neskutečné. Vyprávěla jsem mu, co nového se u nás doma děje, jak se na něho těší bráška, a jak musí být silný a statečný. Povídala jsem mu pohádky
a říkadla, a něžně ho hladila.
Bohužel jsem neměla tolik mléka, a i když mě sestry i pan doktor utěšovali, byla jsem z toho zoufalá.
Když se dostal s váhou na 960gramů a nepřibýval, začala jsem se strachovat, co dál. Naštěstí to překonal a pomyslná ručička na váze (byť byla digitální) začala stoupat. Byl i bez kyslíku, takže už nic nebránilo v tom, aby byl z jednotky intenzivní péče přesunut po 25ti dnech
na pokoj ke mně. Ten den jsem si ho prvně přebalila a začala se ve mně probouzet euforie,
že když to tak pěkně půjde dál, nebudeme tu muset být tak dlouho. Přece jen se mi přes
to všechno stýskalo i po starším synovi.
Jenže ona euforie netrvala moc dlouho. Několikrát musely být Vojtíkovi odsávány hleny z dýchacích cest a šestý den po přesunu na pokoj začal mít větší problémy s dýcháním,
od noci několikrát dýchal mělce a občas přestal dýchat úplně... To dopoledne mu udělali náběry krve a zjistili, že má špatný hematokrit a bude potřebovat transfúzi krve. Okamžitě ho odvezli na JIRP s tím, že pokud transfúze nepomůže a dýchaní se nezlepší, bude opět potřebovat nostrily (dýchací masku s podpůrným kyslíkem). Můžu Vám říct, že chvílemi jsem byla na pokraji zhroucení. Hlavně v okamžiku, když jsem ho viděla s kanylou v hlavičce, kterak mu přes ní do tělíčka proudí „nová krev“. Šest dnů po transfúzi mu byl zkušebně vypnut přísun kyslíku do inkubátoru a náš chlapeček to zvládl! Takže jsem zase mohla být s ním. Jediné, co mě v tuto chvíli trápilo, byl nedostatek mléka a můj zoufalý boj o plné nastartování laktace. I když jsme se pokoušeli i o to, aby Vojtíšek pil z prsu sám, nepodařilo se, a po jednačtyřiceti dnech marných snah jsem to vzdala. Byl tedy na cizí mateřině (což byl vpodstatě od začátku, protože moje dávky mu plně nestačily), a následně na umělé výživě. Ale jelikož nás sužovalo i ublinkávání, díky čemuž nepřibíral tolik, strachovala jsem se, jak umělou výživu přijme.

Po všech počátečních nezdarech jsme se však dostali tak daleko, že po 55ti dnech
od narození jsme si našeho Vojánka přivezli, s propouštěcí váhou 1890 gramů, domů.

Bohužel na nás ještě při pobytu čekala jedna jobovka, a to oční vyšetření, které prokázalo,
že pravé očíčko není v pořádku. Na kontroly jsme chodili ještě čtvrt roku po propuštění z nemocnice. Úspěšně jsme absolvovali kyčle i neurologická vyšetření. Z těch jsem měla také strach, protože měl asymetrii mozkových komor, a rodiče-laika to jednoduše vyleká.
V nemocnici jsme také začali cvičit Vojtovu metodu a prakticky s ní pokračujeme doposud. Ještě nás čekají nějaké ty ušní kontroly, protože pravé ouško nám slouží jen na 50%, ale to už je jen pomyslná kapka v moři.. Teď je to spokojený, skoro tříletý rošťák, byť někdy hodně hyperaktivní, ale můj! Vybojovali jsme spolu to nejcennější na světě, jeho život...

Závěrem však musím přiznat, že nebýt dobré party maminek spolubojovnic, někdy by to člověk psychicky vzdal. Díky tomu, že jsme se navzájem v těžkých chvílích podporovaly, radily si a probíraly život i z jiné stránky, byl pobyt přeci jen o něco snesitelnější. A jak se říká, sdílená bolest - poloviční bolest, sdílená radost - dvojnásobná radost!

pátek 9. dubna 2010

Zpráva ČTK



Titulek:
Ročně se narodí asi 8000 dětí předčasně, jejich počet roste
Klíčová slova:
ČR; rodina; zdraví; děti; TABULKA
Datum vydání:
8.4. 2010 Čas vydání: 14:17 ID: T201004070545301
Servis: dce
Priorita: 4 Kategorie: sop; zdr


Ročně se narodí asi 8000 dětí předčasně, jejich počet roste Praha 8. dubna (ČTK) - V Česku se ročně narodí asi 8000 dětí předčasně. Počty dříve narozených však stoupají. Současný systém vybudovaný v 90. letech se o ně nestačí starat a hrozí, že kvalita péče bude klesat, řekl dnes novinářům předseda České neonatologické společnosti profesor Richard Plavka. Za posledních osm let podle statistik vzrost počet novorozenců s nízkou porodní hmotností v ČR o 64 procent. V ČR je nyní 12 specializovaných center poporodní péče. "Systém péče je nesmírně efektivní," uvedl Plavka. Podle něj však chybí zhruba sto lůžek specializované péče, což představuje náklad 150 milionů pouze za technické vybavení jako třeba inkubátory. Chybí ale také finance pro kvalitní personál, nynější je nesmírně přetěžovaný, upozornil. Zatímco v roce 2008 se narodilo 8638 dětí s nízkou porodní hmotností (pod 2,5 kilogramu), v roce 2000 to bylo 5277 dětí. Hospitalizace novorozenců s velmi nízkou porodní hmotností (pod 1,5 kilogramu) trvá několik měsíců. Paušální platby nezohlednily nárůst péče, přitom v přepočtu stál objem poskytnuté péče 738 milionů navíc, vyčíslil Plavka. ČR má jeden z nejlepších systémů péče o předčasně narozené děti na světě, měřeno například novorozeneckou úmrtností, řekl poslanec Evropského parlamentu Milan Cabrnoch, jenž pracoval jako dětský lékař a devět let se zabýval vývojem novorozenců. Novorozenecká úmrtnost se v devadesátých letech významně snížila v celé Evropě, v Česku dokonce několikanásobně. Úmrtnost novorozenců je několikanásobně nižší, když se miminko narodí ve specializovaném centru. Podle odborníků je však nutné zlepšit i následnou péči o nedonošené děti. Zejména děti s velmi nízkou porodní hmotností (pod 1,5 kilogramu) a s extrémně nízkou porodní hmotností (pod kilogram) mohou mít poruchy motoriky, chování nebo problémy s řečí. Bývají hyperaktivní či mají problémy v emočním a sociálním vývoji, zaostávají třeba ve škole, řekla psycholožka Daniela Sobotková. Rodiče nedonošených dětí prožívají stres a strach o zdraví dítěte. Poté mívají zvýšené výdaje třeba za dojíždění na rehabilitace. Důležitá je proto i finanční podpora rodičů, míní Lenka Novotná z občanského sdružení Nedoklubko podporujícího rodiče dříve narozených dětí. Počty předčasně narozených dětí v ČR v roce 2008 (celkem se v tomto roce narodilo 117.757 dětí)

počet dětí
méně než 2,5 kilogramu
8643
1 až 1,5 kilogramu
857
pod 1 kilogram
471
Zdroj: Česká neonatologická společnost Táňa Švrčková mkv

pondělí 5. dubna 2010

Setkání rodičů předčasně narozených dětí ve Vyškově

7. dubna v 16:30 hod. v MC Radost ve Vyškově
Povídání s Mgr. Gabrielou Chytilovu – psycholožkou o. s. Nedoklubko a Klárou Csirkovou, koordinátorkou projektu Mámy pro mámy
Co a jak ve vývoji předčasně narozených dětí a o tom, jak mohou mámy mámám pomáhat - prakticky zaměřené povídání s ukázkami polohování, tipy na hračky a pomůcky.

Těšíme se na Vás.