Přinášíme Vám třetí díl z knížky byl jsem do dlaně. Připomínám, že v tištěné podobě je pro maminky k dispozici na ARO v porodnici u Apolináře, a na JIP v porodnici na Obilném trhu.......
A tak nám ubíhaly dny a týdny a já jsem byla stále více přesvědčená, že vše dopadne dobře a 5. prosince porodím krásného, zdravého kluka. Na začátku pátého měsíce se mi začalo pomalu kulatit bříško a na přelomu pátého a šestého měsíce už nikdo nemohl pochybovat o tom, že jsem nastávající maminka.
S rostoucím bříškem jsem začala cítit zvláštní dloubání nad bederní oblastí. Zpočátku jsem tomu nepřikládala žádnou váhu a myslela jsem si, že je to právě tím rostoucím břichem a že už se zřejmě ozývají záda. Když jsem to však začala cítit každý den, vždy v klidové poloze, což bylo večer před spaním, začala jsem být trochu nervózní a řekla jsem si, že při další návštěvě poradny musím tyto pocity říci své lékařce, abych měla jistotu, že se nejedná o nic mimořádného.
A jak už jsem si to těhotenství naplno užívala a opravdu věřila, že se nic špatného nestane, tak jsem si vůbec nepřipouštěla, že bych se mohla dozvědět něco jiného než to, že mi roste bříško a začínají mě od toho bolet záda. Jenže, jak to je v našem příběhu od začátku, všechno bylo jinak.
Lékařka zprvu řekla, že to asi skutečně bude namožení svalů, ale nedalo jí to a podívala se na bolavou oblast ultrazvukem. Zjistila, že s pravou ledvinou není něco v pořádku a poslala mě k urologovi na podrobný ultrazvuk ledvin. A protože nejevila žádné známky znepokojení, byla jsem v klidu i já a o dva dny později už jsem podstupovala ultrazvuk ledvin.
Závěr byl – hydronefrosa na pravé ledvině .
S tímto verdiktem jsem další den šla opět ke své gynekoložce, která mě už mírně znepokojená odeslala na urologii do nemocnice, aby řekli, jak postupovat v následujících měsících těhotenství.
Já jsem ale stále zůstávala v klidu. Pořád jsem se uklidňovala, že se nic neděje, miminko je v pořádku a v nemocnici mi maximálně dají nějaké léky a zase bude dobře. A tak jsem s tímto pocitem o pár dní později znovu podstoupila ultrazvuk ledvin a dozvěděla se, že zmíněná diagnóza je pravdou a že mi pravá ledvina nepracuje tak, jak má, protože se zvětšujícím se bříškem se zvětšoval i tlak hlavičky našeho mrňouska na moč. měchýř a ledvinu, a tím byla ledvina oslabena. Stále jsem ale byla v klidu a doufala v nějaké ty léky.
Ve vteřině bylo po klidu. Lékař mi vysvětlil, že pokud ledvině nepomohou, tak by do konce těhotenství nemusela vydržet a mohla bych o ni přijít. Proto mi do ní v narkóze zavedou stent, který jí pomůže dobře fungovat. Po šestinedělí mi stent již pouze ambulantně vyndají a vše bude v pořádku. Chvíli jsem zůstala stát a pár vteřin nic nevnímala. Znovu jsem si nechala všechno vysvětlit a už jsem věděla, že léky to skutečně nespraví a že mi nic jiného než hospitalizace opravdu nezbývá. Zeptala jsem se ještě, zda se během zákroku nemůže stát něco mému dítěti. Lékař mě ujistil, že dítěti nic nehrozí, že to je jen lehčí zákrok a netrvá dlouho, navíc hned druhý den mě pustí domů. Trochu jsem se uklidnila, ale opravdu jen nepatrně, a začala se soustředit hlavně na to, abych to celé psychicky zvládla. Došla jsem si domů pro věci, manžel mě odvezl na příjem a z pohodové, nastávající maminky se rázem stala vyplašená pacientka.
Žádné komentáře:
Okomentovat