Karolínka a Kristýnka 31+5tt., narozené 15.6.2009
V prosinci 2008 jsme se dozvěděli, že jsem těhotná a rodině jsme o Vánocích oznámili, že budeme mít miminko.Při kontrole v lednu 2009 jsme se ale dozvěděli, že budeme mít hned dvě (to jsem byla 10+5tt)...Mé těhotenství jinak probíhalo v klidu, žádná nevolnost, chutě a pod. Až do května, kdy jsem začala slabě krvácet a necítila jsem pohyby.
Doktorka na ultrazvuku zjistila, že se mi začal zkracovat čípek (za 4 dny o 4 mm) a poslala mě pro jistotu na kontrolu do nemocnice, kam mě přijali.... Za celou první noc jsem spala jen hodinu, protože strach o miminka byl větší než únava (27+6tt). Druhý den už mě umístili na odd. rizikového těhotenství, kde jsem strávila 3 týdny. Když se mi čípek ustálil propustili mě domů s přísným klidovým režimem (30+6tt). I přesto, že jsem doma ležela víc než v nemocnici, mi 15.6.2009 praskla voda (31+5tt). Zavolala jsem manželovi a ten mě odvezl do porodnice s tím, že možná budu rodit i jinde, protože porodnice i neonatologická JIPka byla přeplněná a posílali porody do okolních nemocnic... Asi po dvou hodinách mě umístili na porodní box, kam už mohl manžel za mnou a čekali jsme až mě odvezou na sál, kde mi provedou císařský řez pro předpokládanou nízkou porodní váhu. A to jsem celé tři týdny holky chválila, že jsou vzorně obě hlavičkama dolů :) ...
V 16:39 se narodila Karolínka 1440g 38 cm a v 16:40 Kristýnka 1380g 38 cm.
Jelikož jsem měla jen spinální anestezii, tak mi mohli holčičky hned ukázat. Nezapomenu na ten okamžik!....Už jsem veděla, že vše dopadlo dobře a teď už bude záležet jen na holkách, jaké budou bojovnice. Za mnou bylo okno a tak vím, že jim na cestu životem svítilo sluníčko.
Po té mě odvezly na JIP, kde jsem netrpělivě čekala na manžela....Ukázal mi fotky a první videa holek a já byla konečně klidnější. Teď už jsem jen čekala až mi procitnou nohy, prý to bude trvat asi 2 hodiny a u mě to bylo asi 6 hodin :). I tuto noc jsem spala velmi málo, protože ta úleva, že jsou holčičky v pořádku a zároveň strach, co bude dál, mi spát nedovolili. Druhý den ráno mě převezli na klasické gynekologické odd., protože jsem neměla miminka u sebe a šestinedělí je jen pro matky co mají děti u sebe. Čas vůbec neubíhal a já se nemohla dočkat, až odpoledne přijede manžel a vezme mě konečně za našima holčičkama.
Na to první setkání, kdy jsem se jich mohla dotknout, nikdy nezapomenu! Je to ten nejkrásnější pocit, jaký jen žena může zažít! A pak už začal koloběh. Pracně odstříkat mlezivo a v čase krmení ho donést. V tu chvíli jsem záviděla matkám, kterým jsou miminka přikládána a nevidí, jak málo toho mleziva je. A ke všemu, když má být pro dvě děti. Když jsem tam nesla večer 16.6. mlezivo, tak mi bylo na pár minutek dovoleno si holčičky pochovat. Měly už jen O2 v inkubátoru a celou dobu byly monitorované, jestli jim O2 neklesá. To ještě byly každá v jiné části JIP, protože to tam mají rozdělené a zrovna to tak vyšlo. Další den už se ale uvolnilo místečko v místnůstce, kam se dávají děti co jsou v dobrém zdravotním stavu a už byly obě u sebe :) To už si je mohl pochovat i tatínek. Jen klokánkování se ještě bál, za to já si je hrdě alespoň 1x denně klokánkovala. Víckrát jsem nechtěla kvůli riziku infekce. Od 18.6. měly asi 3 dny fototerapii pro novorozeneckou žloutenku. O pár dní později bohužel holčičky dostaly infekci a měly antibiotika a museli jsme na pár dní klokánkování přerušit. Naštěstí vše dobře zvládly.
Zhruba po dvou týdnech od porodu byly přemístěny na Intermediál. Bohužel zde moc rodiče nezapojují do péče o své ratolesti. My si to ale vydobili, protože jsme byli zvyklí se o svoje holčičky starat už z JIP. V Olomouci není stacionář pro matky dětí na JIP, jako je třeba v Brně, kde rodila moje švagrovám, a tak jsem byla po 6 dnech propuštěna domů a docházela jsem za holčičkama denně. Naštěstí jsem místní a měla jsem to kousek. Pocity, které má matka, co si neodnese dítě sebou domů nepochopí nikdo, kdo to nezažil. Uklidňovalo mě jen to, že jsem věděla, že jsou holčičky v dobrých rukách a že jsou prozatím v pořádku.
Díky možnosti zapůjčení tzv. nemocniční elektrické odsávačky jsem mohla odsávat mléko a pak jsem ho nosila do porodnice. Po několika dnech jsem si nakonec zakoupila svoji. Není tak výkoná, ale i tak jsem ráda za ni. Ruční odstříkání mi vůbec nešlo a z manuální jsem po několika dnech měla dost namoženou ruku. Když jsem byla doma, snažila jsem se odstříkávat co 2h, v noci co tři hodiny, abych si vytvořila co nejvíce mléka a měla tak dostatek pro obě moje holčičky. Mezitím rychle do nemocnice (cca půl hodiny pěšky), chvilku jsem byla u holčiček a zase domů odstříkat mléko. Většinou jsem potom únavou usla. Zase odsříkat, Občas mě odpoledne manžel vyzvedl a jeli jsme za holčičkama spolu. Pak zase odstříkat, chvilku spánek... a tak pořád dokola.
Bylo to náročné hlavně na psychiku, ale to vědí všechny maminky co nejsou se svými drobečky.
5 týden od porodu byly konečně holčičky z inkubátorů v postýlkách, dosáhly požadované váhy cca 1900g a zdravotní stav to umožňoval a my si je mohli konečně "volně" chovat jak dlouho jsme chtěli. Teď už se jenom čekalo až budou papat všechny dávky z lahviček a to se holčičkám moc nechtělo. 8 týden od porodu mi konečně řekli, že bych mohla jít na přijetí. To už Kristýnka papala 6 lahviček a Karolínka jen 5, zbytek se muselo dosondovávat. Naštěstí jsem přes velké prosby dostala na pokoj obě holčičky přes den a na noc jsem musela Karolínku vrátit zpět k sestřičkám, ale druhý den jsem už konečně měla obě u sebe. Díky sestřičce, ketrá se za nás přimluvila, jsme se s lékařem domluvili, že budu obě krmit lahvičkou a jen pokud to půjde je dosondují. Holčičky papaly krásně a nakonec bez větších problémů zvládly všech 7 lahviček a vypily víc než měly naordinované hned první den. Ta stejná sestřička mi během mého pobytu ukázala jak na kojení, ikdyž se holky moc nechytaly, jsem moc ráda, že mi alespoň ukázala techniku. 4 den od přijetí nás konečně pustili domů. Bylo to 13.8. přesně den po původním termínu porodu. Holčičky měly bez mála 2 měsíce a Karolínka měla 2750g 48 cm a Kristýnka 2690g 48 cm.
Doma už začal zase jiný koloběh. Zavojtit (rehab. cvičení - Vojtova metoda), přebalit, nakrmit, odstříkat, pohrát, zavojtit... Bylo to náročné, ale měli jsme je doma!!!
Za 10 dní budou mít holčičky 7 měsíců (5 korigovaných), stále cvičíme Vojtovu metodu pro nesymetrické držení těla, vývojově snad zatím odpovídají. Už se téměř překulí na bříško, nádherně se smějí a strašně rády dovádějí . Karolínka je strašně "upovídaná" a Kristýnka je velký mazel. Karolínce se už prořezal první zoubek a Kristýnku to asi čeká během následujících dnů. Vše tomu napovídá. Váhu mají cca 5 kg a měří kolem 61 cm.
Tímto bych chtěla poděkovat všem sestřičkám a doktorům Porodnicko-gynekologického oddělení ve Fakultní Nemocnici v Olomouci, kteří se o nás starali. Hlavně na oddělení 18, kde jsem strávila 3 týdny,také personálu na porodních sálech a především všem na novorozenecké JIP a intermediálu, kde se nám starali o holčičky. Také bych chtěla poděkovat vám za vaše stránky a maminkám, co píší své příběhy. Dost mi během mé hospitalizace, kdy jsme spolu se spolubydlícíma maminkama byly rády za každé nové ráno, pomáhali v naději, že i naši drobečci mají šanci přežít a bojovat! A také bych chtěla poděkovat našim i vašim drobečkům za to, že přes ne moc zdárný začátek tu jsou s náma a dělají nám samou radost.
Všem vám přeji, ať jsou vaše chvíle s drobečky co nejkrásnější a hlavně ať jste všichni zdraví a šťastní.
Lenka s Kristýnkou a Karolínkou (31+5tt) Olomouc
Žádné komentáře:
Okomentovat